Kdo z vás má doma ruční elektrickou vrtačku? Možná, že všichni. Nebo jste jí doma alespoň měli. Jak se s ní pracuje, není nutné nijak pracně popisovat, protože také víte, že postačí vsunout vrták s válcovou stopkou do sklíčidla, pevně jej utáhnout, a přitisknout vrták na důlčíkem či jinak označené místo pro zhotovení otvoru.
Vyvrtaná díra z vrtáku je ale poměrně nepřesná, a i když byste jako zkušení strojaři vrtali otvor do obrobku na stojanové či sloupové vrtačce, nikdy se vám nepodaří docílit takové kruhovitosti a hladkého povrchu a samozřejmě přesného rozměru, aby bylo možné do otvoru zasunout kovovou hřídel a volně s ní pohybovat s minimální vůlí. Pokud tedy chcete, aby hřídel byla velmi spolehlivě a pevně ukotvená v otvoru a mohl tu probíhat rotační nebo kluzný přímočarý pohyb, musíte na to jít jinak.
Otvor nejprve vrtákem převrtáte a následně využijete výhrubník a pak i stavitelný výstružník i-nástroje. Výhrubníky a výstružníky jsou již speciální nástroje, s nimiž se zhotovují velice přesné otvory, které jsou zapotřebí ve strojírenské výrobě pro zhotovení mnoha druhů průmyslových výrobků počínaje domácími spotřebiči, nářadím, stroji a nástroji a konče automobily či letadly.
A jak takový výstružník vlastně vypadá? Vrtáku se příliš nepodobá, protože není osazen pouze dvěma protilehlými břity, nýbrž mnoha břity po svém obvodu, které zajišťují přesné vedení nástroje v otvoru, což se dvěma vrtákovými břity nelze docílit.
A kde se výhrubníky a výstružníky vlastně uplatní? V podstatě v jakékoli přesné strojírenské výrobě, nebo i v údržbě, nezávisle na počtu vyrobených kusů. Jsou to nástroje natolik rozšířené, že je lze považovat za základ strojírenské výroby ve většině zemí, kde má strojírenství mnohaletou tradici, a kde se také počítá s vynikající jakostí výroby pro tuzemský i zahraniční trh.