Při škole jsem se brigádně jako hosteska živila. Byl to dobrý výdělek a také dobrá zkušenost. Komunikace s lidmi mi jde a hlavně muži se nechali velmi snadno ovlivnit a nakupovali ve velkém. Nevím, čím to je, ale je to tak i mého muže. Nerada ho posílám na nákup samotného. Přinese dvakrát tolik věcí nebo několikanásobné množství toho, co jsem po něm chtěla. Když už, tak už. Ale tehdy to byla výhoda, měla jsem radost, že zboží, které nabízím, mizí z regálů. A často jsem i byla přesvědčená, že je to dobré zboží, i když ne vždy.
Pokud jsem dnes v obchodě jako zákazník, hosteskám se nevyhýbám, ale ani se jim nevnucuji. Spíš si všímám, jak jsou aktivní, zda k sobě lidi zvou nebo jen pasivně čekají, kdo se u nich zastaví. Někdy se dokonce tváří až nepřátelsky a odmítavě. Vlastně mě v posledních letech oslovily samy od sebe snad jen ty, které nabízejí kosmetiku a parfémy. Zákazníci na ně mají v supermarketech asi protichůdné názory, ale většině nejspíš nevadí a velká část je dokonce vítá. Proč nevyužít možnosti ochutnat nějaký nový výrobek a porovnat ho s ostatními nebo si připomenout chuť staronové značky. Pak už záleží na asertivitě každého, zda si ze slušnosti jedno balení vezmete, i když vám nic moc neříká nebo odmítnete, případně jste chutí nadšeni a zaplníte košík.
Lidé mají různou nákupní strategii, ale vsadila bych se, že i ti, kteří jdou do obchodu s konkrétním seznamem věcí, odchází vždy s něčím navíc. Tu vás zaujme zboží v akci s výrazně sníženou cenou, tu nějaká nová příchuť a tady si vzpomenete, že jste na to vlastně zapomněli. Supermarkety vědí, jak z nás vylákat peníze a jak nás ve svých útrobách pozdržet. Jen opravdu silní jedinci odolají. Nebo ti, co vědí, že opravdu víc utrácet nemohou.
Je to věčný boj, při kterém musíme používat hlavně hlavu, jinak je vítěz předem znám.