Tahle vodnice je také nazývaná šíšou, někde jí říkají vodárko, jinde jsem zaslechla název farec, nebo i vodárna. Ten nejbližší tomu původnímu bude asi nargilé, protože to je doslova dýmka s hašišem. A vodní dýmky byly skutečně nejdříve určeny pouze k tomu. Teprve o nějaký čas později se přišlo na to, že lze smíchat s medem běžný tabák a takto upravený jej lze v pohodě kouřit. A tak to zůstalo dodnes, jen místo medu se používá melasa a glycerin. Každý, kdo tento způsob kouření okusil ví, že se musí začínat opatrně a že to není otázka deseti minut jako na obyčejnou papírovou cigaretu.
Už příprava vodnice má být takovým malým obřadem, aby se navodila tělu a mozku atmosféra na meditaci. Kouření samotné pak trvá na závislosti několika faktorů skutečně déle, než když vykouříte třeba Camelku. Roli hraje především druh použitého uhlí, tak například u pravého kokosového můžete kouřit i kolem dvou hodin nebo trochu pod. Pokud ovšem použijete takzvané rychlozápalné uhlíky, zakouříte si hodinu, nebo trochu méně. Samozřejmě to závisí na intenzitě kouření samotného. Takže výše uvedené údaje berte skutečně jen jako hrubě orientační.
Vodní dýmka je předmět, se kterým se musí umět zacházet, a i když to není žádná vysokoškolská raketová věda, několik základních věcí by měl každý uživatel znát. Je to například to, jak zprovoznit vodní dýmku, jak ji poté čistit a udržovat, ale také jak ji skladovat. To vše vám přinese lepší zážitek. Ale odkud vzít tyto znalosti?
Nu, pokud nemáte nikoho známého, můžete si spoustu informací přečíst na webových stránkách prodejce vodnic a tabáku. Tam jsou většinou takové věci, které jsou již ověřeny a vyzkoušeny. Navíc si zde hned můžete koupit i celou vodnici se vším všudy a také tabák do ní. Na tyto webové stránky se dostanete kliknutím na odkaz v předešlém odstavci. Pro jistotu je ještě i jinou barvou textu.