Je to fenomén probíraný v mnoha článcích různých periodik tištěných i internetových. Díky své faktické rozšířenosti je předmětem zájmu i odborníků, v tomto případě psychologů. Ti ho samozřejmě nevidí nikterak pozitivně, koneckonců jako většina společnosti.
Jde o častý stav, kdy "dítě", nejčastěji již řadu let fousaté, nechce opustit zázemí svého pokojíku. Pohnutky k takovémuto jednání hledejme v první řadě v myslích samotných aktérů, tedy potomků a jejich rodičů. Ale ne pouze tam. Minimálně z části tato situace plyne z vývoje společnosti celého západního světa, chcete-li, je jeho aktuální logickou součástí. Realizace vlastního bydlení není ekonomicky nikterak růžová a skloubíte-li ji s dalšími faktory, vše do sebe zapadne. Možnost cestování a užívání si různých radostí a zábav, na něž Evropané (a nejen ti) díky svým platům dosáhnou, plus bonusové šetření na budoucnost – to vše jsou pilíře, na nichž drtivá většina dnešních „mamahotelů“ stojí. A že jde o řetězec ubytoven vskutku hustější než jaký vlastní leckterá ubytovací společnost skutečná, je jasné. Dle posledních statistik lze hovořit zhruba o půl milionu českých jedinců, kteří nechtějí vyletět z rodinného hnízda „příliš brzy“. Poměr mezi mladými muži a ženami, jež setrvávají mezi svým dvacátým až třicátým rokem v domácnosti s rodiči, ukazuje více nelichotivě na "hochy". Procentuálně udávaná data mluví zhruba o číslu třicet pro ženy a necelých padesát pro muže. Ještě v osmdesátých letech minulého století by byla takováto informace nepředstavitelná.
Léta devadesátá však tenhle trend odstartovala se vší parádou a začátek nového milénia znamenal pro tento jev opravdové žně. Ty trvají do dnešních dnů a na nějaký zvrat to opravdu nevypadá. Širší možnost pro studium vysokých škol a budování kariér v rozmanitých firmách jsou další důvody, proč zůstat pod rodičovskými křídly déle. Ekonomika je ekonomika. A svatba? Není třeba spěchat, nejdříve si něco užijeme, našetříme, času dost.
Vždyť všude dobře a doma u maminky a tatínka nejlíp!