Že naše planeta je v podstatě koule věděli již staří Řekové. Ovšem ani oni k tomu nedošli tím, že by při běžném pohledu viděli její zakřivení. Museli k tomu použít matematiku, a navíc i několik skutečností, jako například tu, že když lodě připlouvají, objeví se nejprve vrcholy plachet.
I dnes, když se podíváme na nějakou volnou krajinu, například donekonečna se táhnoucí prérii či savanu, nebo dokonce moře, zdá se nám, že se jedná o dokonale rovnou plochu. Dokonce i když po ní jdeme či plujeme, rozhodně necítíme, že by byla nějak zakřivená.
Tato skutečnost je hlavním důvodem, proč i dnes existují lidé, kteří věří tomu, že je Země placatá. Koneckonců, mohou říci, podívejte se tady na to moře – je dokonale rovné, bez jakékoliv křivky. A je pravda, že se nám to tak jeví. Druhou stranou mince je však fakt, že neví, proč tomu tak je.
Důvodem, proč se nám zdá Země plochá, je značný rozdíl mezi její a naší velikostí. Jednoduše řečeno, v porovnání s naší planetou jsme tak maličcí, že žádné zakřivení zkrátka nevnímáme. Zdá se to neuvěřitelné, avšak skutečně tomu tak je. A dokonce si můžeme jednoduchým experimentem ukázat, že tento princip opravdu funguje.
K experimentu nám postačí foťák či kamera s dostatečně velkým přiblížením a zaostřovací schopností a jakýkoliv kulatý předmět, například míč. Čím větší bude, tím snazší bude i pokus. Ten provedeme následovně: foťákem zaberme část onoho kulatého předmětu. Všimněme si, jak velké je zakřivení. Můžeme jej dokonce i změřit.
Následně použijeme funkci přiblížení a obraz opět zaostříme. Nyní vidíme mnohem menší část míče, avšak vidíme také, že se zmenšila i křivka. Takto celý proces opakujeme až do maximálního možného přiblížení. Vidíte, jak se zakřivení zdá čím dál menší, čím více se přibližujete? A takto to funguje i v planetárním měřítku. Ať se nám to líbí, nebo je, jsme zkrátka příliš malí na to, abychom něco takového mohli vidět. A právě naši nepatrnost je rozhodně dobré si uvědomit.